Systém, ve kterém jsou ekologické zájmy předřazeny zájmům ekonomickým

Etika versus ekonomika odpadového, resp. oběhového hospodářství začíná být v posledních desetiletích velmi diskutovanou oblastí, na kterou se snaží nalézt odpovědi mnozí, včetně mezinárodních organizací, nestátních organizací, samotných států, ale i organizací a vědeckých týmů a odborníků. To, s čím se však v současnosti příliš nepracuje, resp. stále stojí v pozadí jednotlivých diskusí, je konečná odpovědnost jedince, která má šanci přispět k celkové změně pohledu na ochranu životního prostředí a klimatu. Odpovědnost jedince se tak bezesporu stává odpovědí, jak zajistit vyvážené financování ochrany životního prostředí.

Existuje mnoho sociálních mechanismů, jejichž cílem je zajistit odpovědné, můžeme dokonce říci „správné“ (etické), chování. Vždy je však zároveň nutné zajistit předřazení zájmů ekologických přes zájmy ekonomické. Pouze v takovémto případě může být dosaženo nezbytné změny, která zajistí rovnováhu mezi potřebnou ochranou životního prostředí a ekonomickým hlediskem, např. v potřebě zajištění vhodného a dlouhodobě udržitelného financování.

Nabízí se tedy otázka, jak definovat soubor vhodných návrhů a doporučení, která mají potenciál změnit jak samotné odpadové hospodářství a nasměrovat ho ke skutečně odpovědné a efektivní ochraně životního prostředí, tak zajistit eticky nastavené financování všech aktivit ve všech oblastech s touto odpovědností spojených?

Bližší košile než kabát

Praxe velkých organizací i států jsou ve většině případů zakotveny v dnes pragmatickém ekonomickém přístupu, kdy je jak managementu, tak jednotlivým vládám „bližší košile, než kabát“. Kdy vlastní zájmy jsou nejbližší, a to i přes to, že nemusí být morální. Dochází tak velmi často k upřednostňování ekonomického pohledu, který jednak odsouvá ochranu přírody a klimatu až na druhou kolej a současně umožňuje ve vidině rychlého zhodnocení vložených finančních prostředků dosahovat jednoduchých a rychlých zisků. Své k těmto přístupům přidávají mnohdy chybně definovaná motivační pravidla vrcholového managementu, která obvykle míří pouze na krátkodobé cíle a stejně často se zabývají pouze ekonomickou otázku. Vrcholoví manažeři tak dnes většinou řeší spíše výši zisku v aktuálním ekonomickém pohledu bez toho, aby se zajímali o dopady svých rozhodnutí v horizontu následujících pěti až deseti let. 

Jsme tak svědky reálného stavu, kdy například v odpadovém hospodářství dochází k energetickému využívání odpadů, které jsou nejen recyklovatelné, ale dokonce je po nich na trhu vysoká materiálová poptávka. Pro vlastníka zařízení pro energetické využití odpadů je však ekonomicky zajímavější tyto odpady energeticky využít. Výsledkem jsou pak situace, kdy za zcela odlišných nákladů jsou totožné komodity získávány z omezených neobnovitelných zdrojů planety, při kterých jsou dopady na životní prostředí nesrovnatelně větší a horší, něž při opakovaném využití recyklované druhotné suroviny.

Ekologie není zadarmo, ale…

Proto je třeba nastavit jasné principy a pravidla pro odpovědné chování vůči životnímu prostředí a klimatu, kdy zhodnocení dopadů předchází ekonomickému hodnocení, a to zejména formou legislativního nastavení a rovněž prostřednictvím výukových a osvětových programů vytvořených ve spolupráci s příslušnými ministerstvy. Je také nutné rozvinout metodiku přístupu předcházení odpadům, implementovat rozšířenou odpovědnost výrobce do všech oblastí odpadového hospodářství a zavést systémy odpovědnosti za dopady na životní prostředí. Zintenzivnit sběr vysloužilých výrobků a ostatních komunálních odpadů novými inovativními způsoby, protože současné způsoby jsou již na limitech svých aktuálních výkonností a dostatečně využívat efektivní recyklaci a zpřístupnit druhotné suroviny jako podstatný zdroj pro další výrobu. Je rovněž potřebné změnit vnímání členů Vlády a Parlamentu České republiky i politické reprezentace jednotlivých krajů, jenž mohou podléhat ekonomickým zájmům velkých korporací, které v pohledu krátkodobých motivací managementu upřednostňují finanční zisk nad ochranou životního prostředí, a to i za cenu nepotřebných legislativních omezení a změn.

Jednoduše je třeba nastavit a zaručit rovné fungování tržního prostředí tak, aby finanční zajištění ochrany životního prostředí nepodléhalo ekonomickým zájmům, ale naopak aby podpořilo maximální efektivitu ochrany klimatu a zachování životního prostředí budoucím generacím.

Nová cesta ke skutečným partnerstvím

Tyto proekologické přístupy jsou neocenitelným přínosem pro budování skutečných partnerství. Partnerství mezi různorodými typy průmyslu, ale i v prostředí samosprávy. Tato partnerství musí být zakládána na etických přístupech zakotvených ve formálních či neformálních kodexech a musí mít za svůj cíl jediné – naplnit co nejefektivněji vizi ochrany životního prostředí a současně maximálně využít velkého zdroje, které má lidstvo v odpadech k dispozici. Ukládání těchto zdrojů na skládkách nebo jejich energetické využívání či spalování postrádá jakoukoli obhajitelnou logiku.

Změna přístupů vyžaduje nové pohledy i inovativní řešení, kterých však nelze dosáhnout při rigidním setrvávání na dlouhodobě zažitých a zásadně překonaných modelech. Bez jasně definovaných etických standardů podporujících na prvním místě ochranu životního prostředí a klimatu není možno dosáhnout požadovaného pozitivního výsledku. I tak se jedná o běh na dlouhou trať, který v sobě zahrnuje nejen přeměnu myšlení následných generací, ale zejména obrodu současné generace managementu a politické reprezentace, protože v tomto okamžiku již není na co čekat, není co odkládat. Etické principy podnikání jsou reálným nástrojem, který může pomoci odlišit „dobré“ od „špatného.“ I tak vždy půjde o míru etiky a morálky v každém z nás. Aktuálně se totiž etika či morálka v ochraně klimatu a životního prostředí příliš často neskloňují. Věřím tomu, že je jenom otázkou času, kdy se tak stane a kdy se míra důležitosti zcela obrátí. Dnešní názor „ochrana životního prostředí je drahá“, se tak očekávaně posune do stavu, kdy jakýkoli negativní dopad na klima planety bude nejen neetický, ale bude současně postaven mimo sociálně i legislativně přijatelné přístupy.

Ing. David Vandrovec, MBA
předseda představenstva AITAT